Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bystřice nad Pernštejnem

13. 4. 2018

 

 

První jarní víkend je tu, a proto to ho využíváme k výpravě do Bystřice nad Pernštejnem. Zvolili jsme si celkem daleký cíl, ale je potřeba si rozšířit obzory.  A příroda Jihomoravského kraje nabízí velmi zajímavé zážitky a pohledy.                                                 

 Vyrazili jsme jako obvykle z kouřimského autobusového nádraží, většina z nás tam byla i včas. Z Kolína nás vezl rychlík s názvem Vysočina, zde jsme si vyzkoušeli naši obratnost v nacpaném vlaku s našimi lehkými batohy. Naší výstupní stanicí byl Žďár nad Sázavou, kde jsem přestoupili na malebnější motoráček. Po výstupu z vlaku jsme neviděli skoro nic, jen v dálce nějaká světla. A teď byl dokonalý čas prověřit našeho orientačního ducha. Bohužel mapa, která byla k dispozici, byla trochu zrádná. Byla slovní, žádný obrázkový podklad, jenom a jenom slova. Ale naštěstí jsme nad ní zvítězili, hlavním naším navigátorem byl Jerry. Cílem cesty byl skautský srub, který nám bude poskytovat ukryt. Nesmím zapomenout na naší večeři v podobě delikátního knedlíku s vajíčkem. Druhá a třetí várka byla dokonce obohacena o slaninu. Potom už zalézt do spacáku a poslouchat příběh o Záhadě hlavolamu při kterém všichni do pěti minut usnuli.     

Další den nás čekal na nabitý den od rána do večera. Dnešním cílem je se vydat na zříceninu hradu Zubštejn, který stojí vysokém kopce. Ale před tím ještě nás čeká vydatná rozcvička s Donem a snídaně. Sluníčko prosvítá mezi mráčky a my kráčíme po modré turistické značce do divočiny. Cesta vede přes lesy a louky. Chůzi si prokládáme akčními hrami např. boj o strom aneb kdo se na něm déle udrží. Nebo klasická postřehová hra nálet, bomba atd. Vlna vzdoru po dlouhém stoupání sílila a náš hlad také, ale naštěstí náš cíl byl na blízku. Přímo pod hradem jsme si rozdělali na ohništi oheň, což nebyl zrovna nejlehčí úkol. Zabralo nám to celkem dost sil a hlavním problémem bylo mokré a syrové dřevo. Hlavním chodem byly párky na dva způsoby, smažené se špekem či uvařené.       

 S plnými bříšky jsme vyběhli na hrad, kde nás čekal nádherný výhled do všech koutů krajiny. Další cílem byl návrat do srubu, na cestě nás čekalo několik dlouhých stoupání, občasné bloudění a krásné výhledy. Přestávky jsme si zpestřovali povídáním o jedovatých rostlinách, kde hlavním odborníkem byl Mochito.                        

 Při nádherném západu slunce jsme dorazili na základnu. K večeři jsme si týmově udělali výborné fazole na slanině! Celý večer potom probíhal na diskuzní vlně ohledně skautské historie.          

Nedělní ráno už bylo smutné, protože dneska už jedeme domů. Ale naštěstí nám zlepšila náladu Donova hra na dobývání čokolády pomocí příboru, ale háček byl v tom, že jsme si museli navléct rukavice a čepici, ale ještě větší v tom, že čokoláda byla zabalená ve třech vrstvách. A šestka padala jak pominutá, takže si málo kdo stihnul uloupnout čokoládu. Tato hra byla velmi dobrým trestem naší zručnosti a trpělivosti. Poté nás Miky vzal do kasina a vysvětlil nám hru kostky, ač vypadala velmi nudně, nakonec jsme hráli všichni se zájmem. Poslední náš úkol v podobě předání srubu je tu a my vyrážíme směr vlakové nádraží, cesta je lemovaná pohádkovou álejí, kde všechny bytosti jsou v životní velikosti.                                       

 Cesta zpátky už byla velmi klidná, drncání nás kolébalo ke spánku a Miky nám opět četl Rychlé šípy, co si více přát. V Kolíně na nádraží jsme se museli s odporem vrátit do našich životů a pomalu se rozloučit ś naším víkendovým dobrodružstvím. Brzy se snad dočkáme dalšího!

Fotky:http://martindali.rajce.idnes.cz/Vyprava_24._-_25._brezna/

 

Helpík

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář