Jdi na obsah Jdi na menu
 


Loďovka "2012" - Ohře

7. 5. 2012

 

Všechno je jednou poprvé a náš oddíl čeká nová zkušenost. Jedeme totiž na vodáckou výpravu zvanou Loďovka „2012“ – Ohře. Slovo dalo slovo a tak jsme byly na tuto akci pozváni pražským Sokolským oddílem „Jilm“. Alespoň vyzkoušíme střediskové, vodácké vybavení. V předstihu jsme naložili lodě, pádla, vesty i barely a vše odvezli do Prahy – Libně, kde bude akce zahájena.

DEN 1: V pátek 4.5. 2012 v 15:40 hod jsme se sešli v Kouřimi a Kája nás i s vybavením odvezl do Českého Brodu. Zde jsme naskočili do vlaku a ujížděli směr Praha. V Libni nás přivítal vůdce celé akce, zvaný Řek společně s naším oddílovým přítelem, Kubou. Od vlaku jsme se pěšky přesunuly do sokolovny. Je to úžasná, historická budova s neuvěřitelným vybavením a zázemím. A jde se na to. Nejprve jsme naložili čtrnáct lodí, neb tato výprava má 27 členů. Následně jsme si přebalili věci z batohů do barelů a vše řádně uložili. Samozřejmě se musíme navzájem seznámit a tak jsme si zahráli několik her. Začalo se stmívat a tak jsme připravily spaní v hale. Slova se ujal Kuba a provedl základní instruktáž, kde nám vysvětlil všechna pravidla, která na vodě platí a jak se máme chovat. Rovněž se řešili administrativní záležitosti, což zabralo nějaký čas. Tak rychle spát, protože vstáváme brzy ráno.

DEN 2: Jsou čtyři hodiny ráno a vstáváme. Rychle dobalíme spacáky do barelů, něco pojíme a už se vyráží. Někdo jede autem, někdo vlakem. Společným cílem je Loket. Ti co jeli autem, byly na místě o něco dříve a tak se sundávali lodě, navazovaly šňůry a rozděloval materiál. Po deváté hodině jsme kompletní. user0635.jpgPosádky jsou rozděleny. Každý si vybral pádlo a háčkové si zapínali plovací vesty. Jsme připraveni. Posádky si naložily vybavení a už spouštíme lodě na vodu, Ještě než se rozjedeme, čeká nás krátký výcvik v pádlování. Kroužíme po řece a vše si zkoušíme. V každé lodi je zkušený zadák a tak se kluci, kteří jsou na vodě poprvé, nemusejí ničeho bát. Jedinou vyjímkou jsem já, neb jsem na lodi neseděl nějaký ten rok. Uvidíme, kolikrát se budeme s Matesem koupat J. Řek zavelel a vyjíždíme. Hned po padesáti metrech nás čeká první šlajsna s retardérem (prostě je do zatáčky). Omrkli jsme ji ze shora a už vyráží jedna loď za druhou. Trochu to hází a dře, ale dole jsme všichni bez namočení. Projeli jsme Loktem a na jeho konci nás čeká další jez. Paráda. Zpěněná voda stříká všude kolem a my jedeme. Před každou takovou překážkou vystupují zadáci z lodi a „čtou vodu“, aby bylo jasné kudy se dát. Chvíli projíždíme klidnou vodou, chvíli peřejemi. Vyhýbáme se kamenům a mělčinám.  Ne vždy se to povede a tak musíme nohama do vody a loď popostrčit. Příroda kolem řeky Ohře je nádherná. Všude jsou kopce a lesy, ale také user0762.jpgskály, konkrétně Svatošské skály. Jde o mimořádný přírodní úkaz. A je tu další překážka, jez Tuhnice. Projíždíme šlajsnou bez nehody. A pádlujeme dál. Chvíli svítí sluníčko, chvilku je zataženo. Blížíme se do Karlových Varů, kde si dáme oběd, ale nejprve musíme sjet jez U Solivárny. Namíříme loď do vyznačeného úseku a už jsme dole. To byl fofr. Lodě na břeh a převléknout do suchého. Vyndáváme jídlo a vyplňujeme žaludek. Jde se na prohlídku města. Chutnáme minerální vodu z pramenů a kocháme se památkami. Příjemná procházka po souši. Začalo pršet, ale šlo jen o krátkou přeháňku, takže po návratu na vodu, na nás z oblohy nic nepadá. Pokračujeme dál. Voda trochu zrychluje a tak nemusíme tolik pádlovat. Stačí se vyhýbat kamenům. A jeden takový kámen se mi stal osudným. Pěkně si to pádlujeme ve středu řeky, když Mates zavolal „Pozor kámen“. Začal jsem loď točit doprava, ale bohužel pozdě. Špička najela levou stranou na šutr, poté bokem a v té chvíli jsme se cvakli. Otočili jsme se jak z učebnice. Mates drží pádlo a já skáču po převrácené lodi. Naštěstí barely zůstali uvnitř. Otáčíme plavidlo a tlačíme ho ke břehu. Samozřejmě jsme sklidili mohutný aplaus a už nám jdou ostatní na pomoc. Vyléváme vodu z lodi a znovu nasedáme. Voda je pěkně studená a hluboká. Musíme se zahřát pádlováním. Poslední část dnešní cesty končíme u kempu, zvaném „Hubertus“. Zde musíme zdolat upravenou část toku, plnou peřejí a dřevěných branek. Vedeme lodě na vlny a skáčeme na další. Pádla buší do rozpěněné vody a proud nás žene vpřed. Vlny se přelévají přes palubu a pěkně nás omývají. Jsme dole. Nikdo se necvaknul a tak kotvíme. Máme za sebou 22 km. Vytahujeme lodě na břeh, vyléváme vodu a jdeme postavit stany. Našli jsme pěkné místečko mezi stromy, kam se všichni vejdeme. Jen jsme to dodělali, začalo pršet. Dali jsme si půl hodinky pauzu, než to přešlo. Rozdělat oheň a jde se jíst. Vaříme teplá jídla a čaj. I mě už přestaly drkotat zuby. Vyndal jsem kytaru a začal drnkat nějaké ty písničky. Všichni se přidávaly a tak jsme zahájili slavnostní oheň. Povídali jsme si a zpívaly. Atmosféra byla úžasná. V půl desáté jsme se rozešli do stanů. My skauti jsme si zazpívaly večerku. Bohužel jsme museli držet hlídky, neb na Ohři se hodně krade. Střídali jsme se po 45 min.

DEN 3: Budíček je v 7:30 hod. Zavelel jsem k rozcvičce, abychom protáhly ztuhlé tělo. Pomohlo to. Zazpívali jsme si skautskou hymnu a šli snídat. Teď musíme zabalit stany, naskládat věci do barelů a vzít na nohy mokré a pěkně studené boty. Lodě na vodu, odjíždíme. Jedna loď za druhou, kloužou do vody a už se jede. Počasí je příjemné, skoro na koupání J. Čeká user0716.jpgnás 18 km pádlování. Na této části řeky není tolik jezů, ale voda je zde rychlá a samá peřej. Vybíráme co nejvhodnější cestu a pohupujeme se na vlnách. Je to sranda. Doleva, doprava, pozor kámen. Jak si tak plujeme, dorazil ke mně Ruch a potutelně se usmívá. Přirazil k nám a z přídi naší lodě vytahuje asi tak dvacetikilový šutrák, se kterým se vláčím. No, říkal jsem si, že jedeme nějak pomalu. Pro příště vím, že si mám loď kontrolovat J. Aby si ode mě Mates trochu odpočinul, neb jsem na něho byl strašně zlej L, měním háčka. Do lodi mi nastupuje Helpík a Mates jde ke Kubovi, aspoň si tu cestu trochu užije. A je tu další jez, který se jmenuje Dubina. Projíždíme bez nehody, i když je to tu samý kámen. Však já se to kormidlování naučím. Helpíkovi velím „pádluj“, neboť jedu chvíli na čele a nikdo mi neznačí cestu. Samozřejmě vybírám tu nejhorší možnou variantu. Loď se kymácí ze strany na stranu a otírá se o kameny. Nevzdáváme se a přežíváme bez namočení. Prý je se mnou největší sranda, neboť nikdo nedovede odhadnout, kdy půjdeme ke dnu. Loďovka není jenom o pádlování.  Projíždíme klidnějším úsekem a pouštíme se do vodní války. Loď, proti lodi. Svítí sluníčko a je teplo, tak se cvaknutí nebojíme. Helpíku pádluj, útok zprava. Bokem jsme se otřely o loď Rucha a Vlka. Otáčíme se a útočíme čelem. Pádla používáme k vodní sprše a už je tu náraz. Lodě se rozhoupaly. Zabíráme a vše vyrovnáváme. I takhle se dá na vodě relaxovat. Poslední jez se jmenuje Radošov a patří k těm nebezpečným. Přirážíme ke břehu a po krátké poradě user0963.jpgjdou lodě na břeh. Musíme je přenést. Aspoň jsme stihly rychlou svačinu. Ještě pár kilometrů a vjíždíme do obce Vojkovice. Tady končíme. Vytahujeme lodě na břeh, vyléváme vodu a vytíráme je do sucha. A jde se nakládat materiál na auta. Jen jsme to dodělali, začala průtrž mračen. Zase jsme to stihly jen tak tak. Zapluli jsme do restaurace a dali si teplou polévku, gulášek a čaj. Nezbývá nám, než se rozloučit a popřát si šťastnou cestu. Odjíždíme, směr Praha, kde vykládáme lodě a materiál „sokolíků“ a pokračujeme do Kouřimi. Tady jsme uklidili naše lodě a ostatní vybavení. Myslím si, že tato víkendovka byla úžasná a všem se líbila. Však pojedeme znovu, Kojot.

           

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

lodovka

(tygr, 10. 6. 2012 16:07)

je to vazně sssuper

Konečně něco nového :)

(Helpík, 8. 5. 2012 13:44)

Kojote děkujem moc za nový úžasný zážitek..:) Těšíme se na další..

Loďovka "2012" - Ohře

(blesk, 7. 5. 2012 18:39)

Děkuji za výpravu. :)
Moc se mi to líbilo. :)
a ještě jednou díky ;)

Re: Loďovka "2012" - Ohře

(Kojot, 8. 5. 2012 13:11)

není zač, jsem rád, že se Vám to líbilo.