Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skautský tábor Kácov 2012

10. 8. 2012

 

   Vyvrcholením celoroční práce nás skautů je samozřejmě letní tábor. A letos je to tábor neobvyklý, neboť přepisujeme historii našeho skautského okresu. Dva různé skautské oddíly z různých středisek, jedou na společné místo. Samozřejmě náš 7. oddíl suchozemských skautů Stopa z Kouřimi a 9. oddíl vodních skautů Žraloci z Kolína. Strávíme spolu tři týdny na tábořišti v Kácově.

   Nebudu tady popisovat den po dni, neboť zážitků je tolik, že bych je ani nepopsal, ale pokusím se vylíčit, co jsme společně vybudovali, co jsme dělali, kdo nás navštívil a jaká byla celotáborová hra. Dopředu se omlouvám, že ne všechno bude popořadě, ale upřímně, ani já sám si to nepamatuju J.
img_0653.jpgNáš společný podnik, započal v sobotu 14. července 2012 po poledni. Sešli jsme se na nádherné louce na začátku Kácova, kterou nám zapůjčilo středisko Starý Kolín. Žraloci přijeli na kolech, naši auty. A hned jsme se pustili do práce. Zastřešili jsme táborovou kuchyň, abychom mohli začít vařit, kopali latríny, které se staly chloubou našeho tábora. Kapy vymyslel super konstrukci se třemi místy na sezení, pěkně v lese, ze kterých byl výhled na tábor. Rozdělili jsme se na pracovní skupiny a pokračovali. Přestavěli jsme stany, nadělaly dřevo do kuchyně a Michal se pustil do vybavování místa na vaření. A už jsme ubytovaní. Samozřejmě nám zbyl čas i na zahájení celotáborové hry. Krátkou scénkou jsme se přesunuli do doby husitské, do doby, kdy byl upálen mistr Jan Hus. Klobouk dolů, hru připravoval Michal a odvedl precizní práci. V první etapě si kluci vybojovali táborová trička s motivem husitů.  Každý oddíl byl rozdělen na dvě husitské posádky, které velel desátník, kdy každá měla jinou barvu. A tak tu byly celkem čtyři posádky husitských vozů, černá, zelená, modrá a červená, kterým veleli hejtmani.  Jde se na večeři. Na louce již stojí stůl na pinčes a tak trochu odpočíváme. Ve 20:00 hod je první společný nástup, kdy svěšujeme státní vlajku a vyvěšujeme husitskou. Jsme v dobovém oblečení a zpíváme dvě sloky chorálu „Ktož sú Boží bojovníci“.

   Od této chvíle jsem si připadal jako v Matrixu, neboť vše nabralo neuvěřitelnou rychlost.  Nejprve Vám popíšu náš denní režim.  Každý den měla službu jedna z posádek, která začínala vždy po ranním nástupu a měla na starost celou kuchyň. V 07:00 hod byl budíček a následovala tvrdá rozcvička do půl těla. Mezi tím končící služba již připravila snídani a tak jsme v 07:30 hod pojedli. Nástup jsme zahájili vztyčením vlajek a zpěvem skautské hymny a to v 08:00 hod. A již nás čekal program. Pracovalo se, hrály se hry, nebo se plnila část etapové hry. Lodní zvon nám v 10:00 hod oznámil lehkou svačinu a opět jsme pokračovali v programu, do 12:00 hod. To už služba img_0817.jpguvařila oběd. Musím zdůraznit, že si kluci vařili sami, pod dohledem Michala. Dělali domácí knedlíky, pekli maso, vařili těstoviny. Ale nešlo jen o vaření, škrábali se brambory, mylo nádobí, řezalo se dřevo na topení a vždy dopoledne, kdy se střídaly posádky, jelo se na kolech do Kácova pro nákup. Fungovalo to skvěle a jídla bylo dostatek pro všechny, včetně přídavků. Po obědě jsme si dali polední klid, který trval jeden a půl hodiny. Většinou jsme jej trávili na hřišti. A už jsme zase v pohybu. Stejně jako dopoledne pokračujeme v programu (dostanu se k tomu později). Svačina v 16:00 hod a večeře v 18:00 hod. Do večerního nástupu se buď sportovalo, nebo jsme plnili etapovou hru. Ve 20:00 hod jsme se převlékli do dobového oblečení a nastoupili si. Zde se vyhodnotil celý den a rozdali se stříbrné a zlaté mince za celotáborovku. Vše jsme zakončili sundáním vlajek a zpěvem husitského chorálu. Po zbytek večera bylo osobní volno, kdy se hrál pinčes, nebo benbinton a plnili se stezky. Ve 22:00 hod se zatroubila večerka a tím jsme zakončili den a do práce se vrhly hlídky.    

   Teď Vám vylíčím, co jsme za celý tábor vybudovali. Každá posádka si vyrobila svůj podsadový stan z krajinek, které nám přivezli z nedaleké pily. Měli jsme čtyři balíky. Naši kluci postavily stany klasické, kdežto Žraloci je postavili na kůlech, tak metr a půl nad zemí. Hned se do nich nastěhovali desátníci. A věřte, že se povedly. Vybudovali jsme různá sportoviště. Měli jsme hřiště na benbinton, volejbal, softball, lukostřelbu a super hřiště na paintball s množstvím překážek a úkrytů. Vykopali jsme odpadovou jámu a jámu na jíl, který jsme hojně užívali. Přehradili jsme potok, vyčistili koryto a zvedli tak hladinu o metr, což nám umožnilo jezdit na kajaku vzdálenost tak 200 m. Také jsme přestavěli vlajkokládu na lodní stěžeň, takže se nám tam vešly všechny vlajky. Postavili jsme si jídelní stoly, u kterých jsme společně sedávali. Nechyběla ani sauna pro osm lidí, která mě svou účinností málem zabila J. Avšak největším monumentem tábora se stala strážní věž, tak devět metrů vysoká s ochozem. Vše jsme vybudovali ze dřeva, které jsme ulovili v lese. Stala se středem img_0945.jpgpřístupové cesty a tak jsme k ní dostavěli z jedné strany vysokou palisádu a z druhé strany vstupní bránu s ochozem a padacím mostem. Je to prostě úžasný. A pořád to není všechno. Postavili jsme nová kamna do kuchyně, které držely teplo celou noc, stavěli jsme přístřešky na kola a vyráběli další drobné pomůcky, které nám zpříjemňovaly život v táboře.  

   Etapová hra, tak to je kapitola sama o sobě. Jak jsem již zmínil, věnovali jsme se době Husické. Každá posádka měla svou barvu, své dobové oblečení, zbraně a společně plnily nejrůznější úkoly. Vše začalo upálením mistra Jana Husa a následnou Pražskou defenestrací, kdy jsme mezi dva stromy vpletly pavučinu, kterou musela každá posádka prostrčit co nejvíce svých členů, bez doteku s provazy. Postupovaly jsme pěkně v souladu s historií. Smrt krále, chaos v Praze, plenění kostelů, odchod husitů z Prahy, budování města Tábora, příchod Zikmunda, křížové výpravy, rozdělení husitů na čtyři husitské odnože (táborité, orebité…). To vše mělo své etapy. Uvedu jen několik částí. Tak například musely posádky překonat vymezený prostor za pomocí jedné krajinky a čtyř špalíčků, aniž by se kdokoliv dotkl země, což znázorňovalo bitvu u Sudoměře, kdy Žižka využil bažinatého terénu a dvou rybníků. V další etapě byl desátník přivázán k hejtmanovi a celá posádka měla zavázané oči. Společně (po slepu) plnili různé úkoly a procházeli náročným terénem, aniž by se rozdělili. Brodili se potokem, lezli po kmenech stromů, plazili se a nakonec vázali uzlíky. Také hledali místo k vybudování města Tábora, formou pochodu, dle náčrtku z mapy a zakreslením okolní krajiny. Každý den jsme stihli kousek historie a vžívali se do rolí husitů a snažili se pochopit smysl jejich boje. Celá hra vyvrcholila na konci tábora. Nejprve jsme rozjeli hazardní hry J, aby mohli kluci rozmnožit své nasbírané mince. Hrálo se v kostky, karty, sekalo se mečem, a když někomu došly peníze, odešel do banky, kde za podepsanou směnku získal další penízky. A za co se směnky vydávaly? Za různé služby. Například pozvání do restaurace, nebo na sportovní zápas, výrobou sekyr, či dobových kostýmů. Čím kvalitnější nabídka, tím více mincí. Večer se tyto směnky začaly dražit. Vypadalo to jak v aukční síni. Ceny za směnky šplhaly vzhůru a každý se snažil odkoupit to, co se mu líbilo. Účelem však nebyl jen samotný nákup těchto směnek, ale upevnění nových kamarádských vztahů. Díky tomuto nápadu, se budou všichni společně potkávat i v následujících měsících, možná i letech. Jednotlivé nabídky se totiž musí realizovat do konce kalendářního roku, což znamená, že když si Kouřimák koupil směnku od někoho ze Žraloků (např. pizza v Kolíně), sejdou se a společně si na ní zajdou. Je to opravdu úžasná myšlenka.

   Nesmím zapomenout na doprovodný program, který byl také velmi pestrý. Navštívil nás pravý vojenský kaplan z posádky v Čáslavi, který nám vyprávěl o historii husitů a následně sloužil nefalšovanou mši s přijímáním pod obojí v našich polních podmínkách. Naše pozvání vyslyšeli i dobrovolní hasiči z obce Divišov, kteří přijeli se služebním autem. Vyzkoušeli jsme si vystrojení, prohlédli vybavení a zkoušeli vodní stříkačky. Ovšem nejlepší bylo vypěnění louky, kde se strhla obrovská bitva. Vypadali jsme jak mýdlové bubliny, ale stálo to za to. Dalším hostem byl můj brácha Petr, kapitán vojenské policie AČR a účastník mnoha zahraničních misí. Poslechli jsme si velmi zajímavou přednášku o Afghanistánu, prohlíželi si fotky, videa a povídali si o armádě. A jedeme dál. Přijeli se na nás podívat old skauti z Kolína, kteří nám přivezli ukázat kroniku z dob jejich img_0980.jpgskautování, zastavil se u nás bratr Korádo s přednáškou o šifrách a nesmím zapomenout na skupinu mladých skautů, díky kterým jsme se naučili něco ze středověku. Prohlédli jsme si dobové oblečení, vyráběli drobné předměty z ovčí vlny, zkoušeli si dobovou zbroj a ochutnali zelné placky. Bylo to hodně zajímavé. Na konci druhého týdne odjelo deset starších kluků do obce Pavlov, kde se konala další část etapové hry. Úkolem bylo pomoci bratrskému, husitskému městu. Cílem jejich výpravy byla záchranná a chovná stanice pro zvířata. Naši skauti tam strávili dva dny tvrdou prací a to sami, bez nás ostatních. Samozřejmě jsme si je druhý den přijeli vyzvednout. V této stanici se starají o nalezená, nebo zraněná zvířata. Viděli jsme Výra velkého, orla, lišáka, kterého jsme si mohli pohladit a mnoho dalších zvířat a ptáků. Doufám, že jsme jim alespoň trochu pomohli. Také jsme navštívili místní pivovar v Kácově. Prohlédli jsme si všechny prostory, seznámili se s výrobou piva a nakonec i ochutnali. Druhou sobotu se konal návštěvní den. Sešlo se zde mnoho rodičů a přátel. Hráli jsme společné hry, povídali si a večer jsme poseděli u táborového ohně. Ty nejvěrnější u nás přespali. No, a jelikož jsou s námi vodáci, nesmí chybět voda, jako taková. A tak jsme si byli zajezdit na řece Sázavě. Nejprve odjeli na dva dny Žraloci a následně my.  Začátky byly trochu náročnější. Než se kluci naučili trochu ovládat lodě, neustále se cvakali. Za chvíli byly všichni mokří. Postupně se to zlepšovalo a tak jsme si to začali užívat. Sluníčko svítilo a počasí nám přálo. Závodili jsme, plnili si bodíky do stezky v plavání a sjížděli všechny šlajsny, které šly. Podařilo se nám upádlovat kolem 40 km.

   Jak vidíte, neměli jsme čas na žádnou nudu a to pořád není všechno, co jsme dělali.  Zbylý volný čas vyplňovaly zajímavé hry a závody, jako například pevnůstky, nebo polární výprava, pochodovali jsme podle azimutu a měli noční výsadek, kdy se jedna posádka vrátila až v 09:00 hod ráno a v nohách měla 34 km J. Nechyběla ani skautská praxe. Pekli jsme chleba v přírodní pekárně z těsta, které sám připravil Vlko, a že se povedl, vyráběli jsme provazové žebříky, učili se vázané stavby a rozdělávali oheň. Těchto aktivit byla taková spousta, že si je sám už nepamatuju, ale to nevadí. Každý týden jsme měli velký slavnostní oheň, kde se hrálo a povídalo a to vše vytvořilo úžasnou atmosféru našeho „skautského“ tábora.

   Co dodat na závěr? Zkusily jsme něco nového a ono to vyšlo. Když jsem dělal zpětnou vazbu, tak jsem zjistil, že se letošní tábor vydařil nejlépe, za několik posledních roků a všem je jedno, kde se tábor koná. Ba naopak, naši skautíci byli nadšení, že si mohou sami vybudovat vše, co chtějí. Podařilo se nám oba oddíly stmelit dohromady a vytvořila se nová kamarádství. Atmosféra byla absolutně klidná a uvolněná, nedošlo k žádnému sporu. I po zdravotní stránce nebyl žádný vážnější problém.  Ano přátelé, přesně takto si představuji skautský tábor se vším, co k tomu patří, a doufám, že nebude poslední, Kojot.

             

             

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář