Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tábor Kačerov 2011

24. 7. 2011

 

   Tak a je to tady. Rok se s rokem sešel a nás čeká první společný tábor na Kačerově. Co k tomu dodat ? Bude to něco nového, něco co kluci ještě nezažili, neboť se vracím do devadesátých let, kdy se opravdu skautovalo. Věřím, že se nám vše společným úsilím podaří, a že se nám to bude líbit. Nebudu se zde rozepisovat do detailů, to bych tu musel sedět několik týdnů, ale aspoň Vám ve stručnosti přiblížím náš táborový život, pěkně den po dni…

 

Den 0

Každý příběh má svůj začátek, ten náš se začal tvořit 1.7. 2011 v odpoledních hodinách, kdy na tábořiště v Kačorově dorazil první předvoj našeho oddílu (Kapy, Helpík, Větroň, Grizly a Don). 48.jpgTi nelenili a hned se pustili do stavby stanů, a když dorazil druhý voj (Kojot, Kubásek a Vlko), stál již tábor tam, kde měl. Jak se říká „Komu se nelení, tomu se zelení“, pokračovali jsme v práci. Uvázali jsme stanové plachty k podsadám a postavili umývárky. Samozřejmě jsme nezapomněli na jídlo, o které se staral Kubásek. Tak a rychle spát, neboť zítra začínáme.

 

Den 1

Sedm hodin, optimální čas na vstávání. Pořádně jsme se nasnídali a jak jinak, pustili se do práce. Vyhlédli jsme si stromy na kácení, neb musíme udělat vlajkokládu, bránu a plno dalších nezbytností. Tak a jde se kácet. Nasadili jsme vysoké tempo, takže když se k poledni shromáždil celý oddíl, byl materiál připravený a stožár na vlajku umístěný ve středu tábora.

   Slunce bylo přímo nad námi a tak jsme zahájili náš první společný tábor nástupem v krojích, vztyčením státní vlajky a zpěvem junácké hymny. Vyhodnotili jsme celoroční činnost a ocenili vítěze. Každému dle zásluh. Čtrnáct dní je krátká doba, tak na co čekat. Všichni jsou ubytovaní tak bereme nářadí a jdeme dodělat táborové stavby. Někdo si vzal pořízy a začal čistit pokácené kmeny, další hloubili díry na vstupní bránu, jiní vyráběli kozu na řezání dřeva a ostatní připravovali dřevo na strážní oheň. Já s Kapym jsme vytvořili na okraji lesa zastřešený přístřešek, kde budeme pracovat se dřevem. Co si z lesa vezmeme, v lese také zůstane.

   Práce jde od ruky, takže za chvíli už vstup do tábora zdobí zbrusu nová brána s oznamovatelem, vedle tábora stojí sušák na prádlo a za táborem je připraven strážní oheň se zásobou dřeva. Všechno jsme stihli, ještě před setměním. Den jsme ukončili opět nástupem v krojích a sejmutím vlajky.

   A potom u ohně jsme zahájili naši celotáborovou, etapovou hru „O človíčkovi“. Tento příběh sahá až do období třetihor, kdy se vyvinul první člověk, který se postupem času učí přežít v přírodě a rozvijí své schopnosti a dovednosti.

   Ještě nejdeme spát. Helpík s Donem připravili na našem tajném místě slibový oheň. Nastal čas, kdy se Větroň vydá na další etapu svého skautského života …

 

Den 2

Je neděle ráno, ještě před budíčkem jsem vzbudil službu. Dva kluci jdou s krosnami pro pečivo, další dva mají službu v kuchyni. Trubači trub budíček, je 7:00 hod. A rychle na rozcvičku, žádné zdržování. Čím déle Vám to bude trvat, tím více kliků uděláte. Pro některé je to šok, ale zvyknou si. Není nad to, pěkně se po ránu prokrvit. Umýt se, uklidit ve stanech a snídat. Vše má svůj čas a toho je málo. Po snídani, když služba uklidila kuchyň jsme se oblékli do krojů a v 8:00 hod zahájili táborový den nástupem.

76.jpg   Dopoledne jsme ještě věnovali táborovým pracím a stavbě nové lávky přes potok. Ale odpoledne bylo vše hotovo a tak jsme začali 1. etapu naší hry. Přečetl jsem část příběhu k tomuto určenou. Dnes budou družiny stavět přístřešky, ve kterých si přespí. Venku začalo pršet, ale to nám nevadí, v lese je fajn. Obě družiny se úkolu zhostili velmi dobře. Vždy jsme poskytly několik rad a návodů a výsledkem byly dva efektivní, obyvatelné přístřešky.  

   A já jsem stihl udělat první letecký den J. Abychom si trochu odpočinuli, zahráli jsme si lakros. Nejprve jsme trénovali chytání míčků a pak se do sebe pustili. Unavení a zpocení jsme se najedli a umyly. Táborem zazněla večerka a mi plni nových zážitků pomalu usínali. Nad naším klidem bděly hlídky a v povzdálí hořel strážní oheň.

 

Den 3

Stále vpřed a k nebi blíže… Tak nám začal další táborový den. Hned po nástupu jsme se pustili do další části našeho příběhu. Dnešním úkolem je rozdělání ohně pomocí lučíku a troudu. Obě družiny dostali návod jak se s tím poprat. Naříznou tvrdé dřevo, vyrobit lučík s hůlkou, připravit troud a suchou trávu. To bylo prvním úkolem, který nám zabral celé dopoledne. Naobědvat se, chvíli odpočinout a už zase pokračujeme. Chvíli nám trvalo, než jsme se naučili ovládat své pohyby při práci s lučíkem, ale zvládli jsme to a pak už jen tahat a foukat, foukat a tahat. Přestali jsme vnímat čas i okolí, zajímala nás jenom ta první malá žhavá jiskřička. A ta nakonec vyskočila. Ano, podařilo se nám oheň rozdělat a máme z toho ohromnou radost.

   Tak a teď si můžeme zahrát jednu indiánskou hru. Provazem jsem ohraničil prostor ve tvaru obdelníku a svázal dvě deky do ruliček. Do ringu se postavili vždy dva bojovníci. Zavázali jsme jim oči, roztočili je a do prostoru vhodily ony dvě smotané deky. Úkolem každého válečníka bylo jednu z dek najít a třemi údery zasáhnout protivníka. Museli jsme se hodně soustředit a hodně přemýšlet. Pro ostatní to byla děsná legrace.

   A už je opět večer. Jde se spát, ale jenom na chvíli. Kolem půlnoci jsem vzbudil Havrany, dal jim mapu a označil cíl jejich pochodu. Tak jděte. Za půl hodiny jsem vzbudil i druhou družinu a poslal ji na cestu k osamělé lípě, u které čekal Kapy s připravenými úkoly. Všichni se vrátili živí a zdraví i se splněnými úkoly. Dobrý…

 

Den 4

Junáci vzhůru, volá den. Tak to u nás platí doslova. Na obloze vykouklo sluníčko a hned je veseleji. Rozhýbat se na rozcvičce, řádně se nasnídat a vztyčit vlajku. Můžeme se pustit do dalšího dne. A dnes to bude zajímavé. Pověděli jsme si další kousek človíčkova příběhu. To jak vytvořil svou první pec a upekl chleba. 129.jpgA jde se na to. Nanosit kameny a jíl z potoka, vybrat místo a začít stavět. Nejprve vydloubnout drn, položit kamenné dno a to vše řádně vyspárovat jílem. Když to obě družiny zvládli, začali stavět do výšky. Kámen ke kameni, vše řádně utěsnit pomocí jílu a jde se o patro výš. Nezapomeňte vrchní části zužovat, abychom pece mohli uzavřít. K tomu nám posloužili velké ploché kameny. Na jedné straně jsme nechali otvor pro rozdělání ohně a na straně druhé otvor pro komín, k čemuž jsme použili staré okapové roury. Jde se topit. Rozdělat oheň nebylo těžké, ale přežít kouř z vypalovaného jílu tak veselé nebylo. Obě pece se vypalují, teď se bude tak pět hodin jenom topit a topit. Když už je žár z kamenů dostatečný je čas na pečení. Rozdělat těsto, nechat vykynout a vytvarovat bochánky chleba. Díky Kubáskovi se nám to podařilo. A šup s nimi do pecí. A už se to peče. Jsme zvědaví, zda se nám to povede. Uběhla hodina a kousek a máme chleba. Krásný, křupavý, jen se zakousnout. A taky jsme se zakously, všichni. Povedlo se a jsme z toho trošičku na měkko. Další úkol splněn.

   Potřebujeme si trochu odpočinout. Vzali jsme si luky, na strom přidělali vycpaný pytel a pustili se do střelby. Boj o první místo začal a den pomalu končil.

 

Den 5

Naše rána jsou stále stejná. Pečivo, kuchyň, rozcvička, snídaně a nástup. Jinak tomu nebylo ani dnes. Všechno šlape, jak má, což mě nesmírně těší. Na klucích je vidět únava, ale i zvědavost, co nám nový den přinese J. Jsme na táboře, ne na dovolené.

    Ráno jsem zajel nakoupit kuřecí maso, neb dnes budeme dělat „seetnův hrnec“. Každá družina si vyhloubila 120 cm hlubokou jámu. Vedle na ohni se rozpalovali kameny a kupila se mohyla z kopřiv. Potrvá několik hodin, než rozpálíme kameny. Nevadí. Provedli jsme kontrolu pořádku a vyčistili naše suché záchody. Jak to proběhlo, radši nebudu komentovat J.

   A jde se na pečení masa. Na dno jámy jsme naskládaly žhavé kameny a na ně položili velké množství kopřiv. Mezitím jsme zabalili maso rovněž do kopřiv a to tak, aby nebylo ani vidět. Podél stěny je umístěn dřevěný kůl, takový malý papiňák, který ční nad úroveň země. Maso jsme položili do výkopu a na něj opět naskládali kopřivy, které jsme zatížili dalšími rozpálenými kameny. A to vše jsme zasypaly hlínou a udusaly. Poté jsme vyndali dřevěný kůl a tímto otvorem nalili na kameny vodu. Rychle otvor zasypat a na vršek usadit drn, abychom místo později našli. A je to. Jde se obědvat.

   Chvíli jsme si odpočinuly a jdeme si přečíst další kousek naší pohádky. Úkolem je výroba 150 cm velkého družinového totemu a zajištění přístřešku proti dravé zvěři. Vše za pomoci přírodních materiálů. Zase mě Ti holomci překvapily. Povedlo se jim to.

   Je čas vyndat maso. Pomalu, v klidu, abychom nepoškodily obal z kopřiv. Už vidím kousek masa a to je vše, co jsem viděl. Strhla se mela a po masíčku se jen zaprášilo. Nikomu nevadilo, že mají mezi zuby hlínu, či kopřivy, hlavně že si dali kousek dobře upečeného masa…

 

Den 6

Sluníčko nám svítí a to je přesně to, co potřebujeme dnešní den. Dopoledne vyrobíme sluneční hodiny. Chvilka teorie a hurá na praxi. Vybrat a vyčistit místo, uvázat provázek, vyhloubit důlky do kamínků a čekat na poledne. A je to tu. Máme určený první čas. Označily jsme jej vyřezávanou dvanáctkou. Teď už budeme jenom doplňovat.

   Po poledním klidu jsem zavelel k odchodu. Nabídl jsem klukům návštěvu obchodu v obci „Sedmpány“. Jak byly rádi. Každá družina si sbalila krosnu, neb tuto cestu spojíme s vařením a nejenom s tím J. Plni nadšení jsme vyrazily. Nasadilo se velmi svižné tempo, tak jsem doporučil rozložit síly, ale bezvýsledně. 207.jpgNo ještě uvidíme. Do uvedené obce jsme došli bez problémů. Nakoupili jsme si a naplnili batohy. To je to, co potřebuju, neboť místo návratu do tábora jsme vyrazili navštívit „Hitlerovy mosty“ u obce Hulice, což je o bezpočet kilometrů dále J. To byl ale šok. Nezdržujte se a jdeme. Nějak se nám to tempo pod plnými batohy zvolňuje. A už musím udělat první zastávku. Napít se, popadnout dech a jde se dál. I hovor nám vázne. Máme v nohách okolo 11 km, když jsme se dokodrcali do Hulic. Zde nás nechal Bagr odpočinout u svého dědy. Dostali jsme občerstvení a prohlédli si závodní motorky. Super.

   Čas tlačí, tak znovu na nohy a vpřed. Došli jsme do místa určení a byl to fajn zážitek. Most, rozestavěný do poloviny vodní nádrže a pak nic. Krásná příroda kolem. Jenže musíme myslet na cestu zpět. Trochu si to zkrátíme J a půjdeme podél dálnice. Tak to vypadalo první dva kilometry. Z luk se stal dvoumetrový porost tvořený z kopřiv a trávy. Jako první šel Větroň a zkoumal cestu. Asi po 20 metrech však náhle zmizel a to doslova. Vytáhli jsme jej z propasti a přemýšleli co dál. Návrh byl vrátit se zpět stejnou cestou. No to snad ne. A tak jsem zavelel „přemostit“. Vyndali jsme sekyry a vyrobily provizorní most, přes který jsme přešli. A jde se dál. Brodili jsme se vysokou travou, zakopávaly o padlé kmeny, ale nezastavili jsme se, za což jsme byly odměněny průchodem pod dálnicí, okolo nejvyšších pilířů na této přehradě. Byly jsme venku z té džungle.

   Chcete odpočinek? Fajn, připravte ohniště a uvařte večeři. Začalo mravenčení. Odkopat drn, zatopit, vytvořit závěs na kotlík a rozdělat konzervy. Tady se naše snaha zastavila. Skauti a otvírák na konzervy, to jsou dvě nespolupracující strany. Dali jsme si školeníčko a nakonec se prodrali až k obsahu vepřové konzervy. Uvařit a sníst. Ale ano, chutnalo nám to. Teď po sobě uklidíme a jde se do tábora. Ti co už opravdu nemohli, šli první a tak jsme vstoupili mezi stany. Polovina kluků za branou popadala na zem. Prostě už nemohly. Myslím, že do obchodu se mnou již nepůjdou J.

 

Den 7

Je ráno 7:00 hod. Budíček a nástup na rozcvičku. Raz, dva, tři … Ze stanů vykukovali šokované obličeje plné zmatku. To nebude volno? Ne, nebude. Čtyři, pět … Už jim to došlo. Začali vypadávat ze stanů a chystat se na další den. Rozcvička byla trochu volnější a čas na probuzení delší. Ale to bylo z úlev vše.

   Část dopoledne jsme věnovali táborovým pracím. Uklidili jsme v lese a nadělali si dřevo. Také jsme dokončili lávku. Za odměnu jsme zahájili turnaj ve střelbě ze vzduchovky a pokračovali až do oběda. V době poledního klidu všichni spali. Jak je to možné?

   Nic však netrvá věčně. Vstávat a jedeme přepalování provázku. Družina, která prohraje, bude klikovat. Všichni se rychle probraly a tak si můžeme přečíst opět kousíček našeho příběhu. Je o tom, jak si človíček vyrobil první luk, šíp a oštěp a ulovil první zvíře. Okolní les se otřásal pod údery sekyr, budeme mít co uklízet. Rozdali jsme provázky na tětivy a vysvětlili klukům postup. První vyrobené luky, vypadaly spíše jako oštěpy, ale postupem času se vše k dobrému obrátilo. Výsledkem byly luky a oštěpy, za které by se človíček nemusel stydět. Ale to nejdůležitější, byly plně funkční.

   Je za námi další den. Každý se chystá ulehnout a nabrat síly. Jenže to bych nebyl já. Sbalte si věci a jde se spát do přístřešků. A bez řečí. S pokleslými hlavami se každá družina odebrala do místa určení. Rozprostřít celty, srovnat spacáky a rychle zalehnout. Po chvíli bylo všude ticho. V jednu hodinu ráno se přihnala bouře a po ní déšť. Musel jsem kluky vzbudit a přesunout je zpět do stanů. Teď konečně můžou spát.

 

Den 8

Sobota 9.7. 2011. Jedeme stále podle našeho denního řádu. 264.jpgV 7:00 hod budíček, rozcvička atd… Po nástupu nastal čas další pohádky o človíčkovi. Dnes budeme vyrábět pouzdra na nože a sekyry. Připravili jsme kůži, na kterou si kluci obkreslili své nástroje. Náčrtek se vystřihl a pomocí nýtů snýtoval. Kdo chtěl, vyrobil si přezky na opasek, či k zajištění nože proti vypadnutí. A musím se opakovat. Znovu jsem byl překvapen, jak precizně to všichni zvládli. Každý jednotlivec vyrobil jedno kvalitní pouzdro.

   Okolo poledne začal do tábořiště najíždět zbytek střediska. Nám končí čas klidu a pohody, od zítřka se musíme přizpůsobit celému středisku. Klukům se to nelíbí, ale není zbytí…

   Vzhledem k pokleslé náladě jsem odpoledne nechal volnější. Stříleli jsme z luku a ze vzduchovky, odpočívali a pracovali na drobných úkolech spojených s táborem. K večeru jsme si zahrály lakros a šli brzy spát.

 

Den 9

Jak jsem řekl, je po klidu. Budíček je v 8:00 hod, což je o hodinu déle, než doposud. Všechno se pekelně vleče. Fronta na jídlo, na mytí nádobí a následně čekání na střediskový nástup v 8:45 hod. Mezi snídani a nástup jsem vmáčkl náš oddílový nástup, abych ušetřil co nejvíce času. Leč mi to moc nepomohlo. Střediskový nástup zabral sám o sobě dost času a tak jsme začali pracovat až okolo 9:30 hod. Tolik ztraceného času, ach jo…

   Jsem tu pro kluky, ne pro svoje osobní pocity a dnes máme napilno. Ke slovu se přihlásil človíček se svým příběhem. Budeme vytvářet saunu, pěkně od začátku. Připravit ohniště a místo pro sezení. Dalším bodem je vytvoření samotné konstrukce. Nasekat mladé stromky, oklestit, a poté nad ohništěm vytvořit uvedenou konstrukci. Zapíchnout jeden konec stromku do země a ohnout tak, abychom jej mohli zarazit do země i na straně druhé. Vytvořili jsme tři oblouky jedním směrem a tři směrem druhým a spoje svázaly provazem. Poté jsme mezi tuto konstrukci vpletly užší větve a tím vzniklo jakési „iglú“. Mezitím jsme na ohni rozpalovali kameny, které dáme do sauny. Přes konstrukci jsme přehodily plachtu a na tu navršili spacáky. To už byly kameny tak akorát. Rychle dovnitř. Do připravených ohnišť jsme nanosili žhavé kameny, umístili na ně bylinky a celé to polévaly vodou s vonnou směsí. Výsledek byl úžasný. Teplo, pára a vůně. Špína z nás jen tekla. Rychle do potoka a zase zpět. Vystřídali jsme se všichni a nějak jsme při tom zbělali. Další úkol zdárně splněn.

 

Den 10

Polovina tábora je za námi. Hrozně to letí a ještě toho musíme tolik udělat. Odbyly jsme si ranní ceremoniál a shromáždili se v našem táboře.

479.jpg   Havrani oblékat, vezměte si pevné boty, busolu, papír a tužku. Za pět minut vyrážíte. A taky vyrazily. Helpíkovi jsem načrtl trasu, kterou půjdou a zadal úkoly. Za dvacet minut se začali připravovat Bobři. Jdeme podle pochodových značek. A tak jsme vyrazili. Cesta vedla lesem, kolem rybníků až do vesnice Kačerov. Hledali jsme značky a plnili stanovené úkoly. Také jsme mnohokráte klikovali. Kluci byly příliš hluční a nechodili pohromadě. Ke konci cesty jsme to však napravili. Ve vesnici si družiny vyměnily úkoly. Tentokráte značili cestu Bobři. K obědu jsme byly všichni v táboře.

   Polední klid jsme využili k odpočinku a tak jsme mohli odpoledne pokračovat v našem příběhu. A co nás čekalo dnes? Výroba přírodních barviv a malování obrázků. To by člověka nenapadlo, co všechno lze k tomuto tématu vymyslet. Rozetřené bahno s křídou, listy louhované ve vodě, no samý lepší nápad. Po drobné nápovědě jsme začali používat uhlíky z ohniště, různobarevné rostliny, plody a listy kopřiv. Když měla družina namíchané dostatečné množství barev, začala malovat táborové zátiší. A věřte, že se obrázky vydařily.

   Večer trocha odpočinku a jde se na kutě. Bylo 23:30 hod. Poplach !!! rozlehlo se táborem. Rychle nastoupit a jde se. Vytvořili jsme zástup a rychlou chůzí vyrazily do neznáma. Asi po 20 minutách se tichým lesem rozlehl hlas, oznamující právě uskutečněný atentát na říšského kancléře „R. Heydrycha“ s informacemi, co tomu předcházelo. Nástup, blíží se letadlo, budete vysazeni nad protektorátem Čech a Moravy. Přilétlo letadlo (náš střediskový transporter se zateměnými skly). Jdeme, jdeme. Naskákali jsme dovnitř a odlétly k místu seskoku. Během letu jsem stanovil úkoly. Najít sídlo německého štábu, konkrétně určenou vesnici a tento objekt identifikovat (číslo popisné). Poté se co nejrychleji vrátit do tábora. Během provádění úkolu, nesmí být nikdo z výsadkářů zahlédnut. Po okolí hlídkují příslušníci německé armády. Skupina Alfa ven !!! a Bobři byly pryč. O 15 minut později byla vysazena skupina Bravo (Havrani). Vrátil jsem se do tábora a očekával návrat obou skupin. K mé úlevě se vrátili. Nejprve Bobři okolo 3:00 hod a následně Havrani okolo 3:30 hod. Obě výsadkové skupiny splnily své poslání a tak mohli na kutě.

 

Den 11

Nástup na rozcvičku, rozlehlo se táborem. No to snad ne, vždyť jsme si před chvílí lehli. Nedá se nic dělat. Jedem, čas běží. Slepené oči, zmatené výrazy, tak přesně takhle vypadali naši skauti. Pěkně jsme si zacvičili a provedli kontrolu úklidu. Po snídani jsme si nastoupili a vztyčily vlajku. Tak, dopolední program je následující…  Do oběda můžete spát. To bylo radosti a veselí. Stačilo deset minut a nad táborem se rozhostilo naprosté ticho.

   Všichni si odpočinuly, a tak jsme si mohli po obědě přečíst další kousek příběhu. Byl o tom, jak si človíček vybudoval studnu na pitnou vodu. Každá družina si vybrala vhodné místo. Tedy rozumnou vzdálenost od potoka s písečným podložím, kvůli filtraci. A začalo se kopat. Kousek po kousku, až pod úroveň hladiny vody. Bohužel Bobři narazily na bahno a tak museli svou studnu zasypat. Havrani kopaly do hloubky 160 cm a dočkaly se úspěchu. Podložím začala prosakovat voda. Nechat napustit a vybrat, aby se voda pročistila. Dno vyskládaly malými kameny a čekaly, až se voda opět nahromadí. A znovu tu vodu vybrat. A tak pořád dokola, dokud nebude voda ve studni úplně čistá. Žízní by človíček nezemřel.

   Úkol jsme splnili celkem brzy a tak jsme se mohli pustit do šití. Každý dostal jehlu, niť, dva kusy látky a dva knoflíky. Nejprve jsme kousky látky sešily k sobě a poté na každou stranu přišili knoflík. Já jsem provedl zátěžovou zkoušku. Většina stehů vydržela, takže jsem byl spokojen.

   Už nebudu kluky trápit. Ohřáli jsme si vodu a pořádně se vykoupali. Jde se spát.

 

Den 12

Začala druhá polovina druhého týdne. Je středa 13.7. 2011. Vstáváme, vítá nás nový, slunečný den. A co budeme dnes dělat? Samozřejmě skautovat. Dopoledne si odlejeme stopy. Rozdal jsem družinám sádru, tvrdý papír a izolepu. Bobři si zvolili k odlévání přírodní místo, jílovitý břeh potoka, do kterého obtiskly své dlaně. Havrani si své místečko vytvořili uměle. 311.jpgNaředily uschlé bahno vodou a řádně promíchaly. Sem obtiskly nejenom své dlaně, ale i psí tlapky „Donči“, našeho táborového psa. A jde se na to. Nastříhat proužky papíru, ohraničit stopu a slepit izolepou. Pak jsme začali míchat sádru, aby nebyla ani hustá, ani řídká. Povedlo se a tak jsme stopy zalily. Slunce nám proces schnutí značně zkrátilo a tak se jdeme podívat na ty umělecká díla. Opatrně vyndat a štětečkem pěkně očistit. Stopu po stopě, kousek po kousku. Nevím čím to je, ale zase se to klukům povedlo a měli z toho radost. Alespoň máme něco do klubovny.

   Polovinu dne máme za sebou, ale druhá část je před námi. Po poledním klidu jsem zavelel nástup a převyprávěl další část příběhu chudáka človíčka. Dnešním úkolem je výroba provazového žebříku. Každá družina dostala lano a Kapy pověsil na strom podrobný návod, včetně malého modelu žebříku a dělostřeleckého uzlíku. A zase pokácet stromy, nařezat správnou délku, udělat zářezy a začít vázat. První pokusy se nepovedly, ale ty další byly lepší a lepší. Uvázat uzle na obou stranách lana, vložit připravenou příčku a utáhnout. A tak pořád dokola. Výsledkem byly dva provazové žebříky, které jsme pověsily na stromy a provedli zatěžkávací zkoušku. Vydržely a kluci se na nich vyřádily. Opět jsme vše zvládli úspěšně. Věřím tomu, že nás už nic nemůže zastavit. Tak a jde se spát.

 

Den 13

Konec se blíží, už to cítím a docela mě to mrzí. Čtrnáct dní je prostě málo. No nedá se nic dělat. Po ranních ceremoniálech jsme pokračovali v celotáborové hře. Dnešním úkolem je vaření pro tlupu. Každá družina si vybrala místo a připravila ohniště. Když oheň vesele plápolal, vytvořily jsme závěs na kotlík pomocí dřevěných vidlic. A potom začal frmol. Útok na kuchyň a shánění proviantu. Tuhle brambory, támhle vejce. Havrani začali předkrmem. Osmahli cibulku a opekly brambory. To vše zalili gulášovou omáčkou. Dobrý. Hlavním chodem byl guláš, sice bez masa, ale za to s opravdovou jíškou, podávaný s houskovým knedlíkem. Chutnalo mi. Bobři uvařili brambory a ukuchtily míchaná vejce s osmahlým lovečákem. To nemělo chybu. Obě jídla jsem dal ochutnat ostatním činovníkům a obě družiny uspěly. Teď už je můžu vzít na vícedenní výpravu pod širák. Určitě to zvládnou.

   Jdeme se naobědvat. Ve dvě hodiny jsem loupežníky zburcoval a nabídl jim návštěvu nedalekého obchodu J. Musel jsem několikrát odpřísáhnout, že jdeme pouze do obchodu a zpět. A tak jsme v klidu došli do obce Strojetice, koupili si zmrzlinu a povídali si. Byla to drobná odměna, za jejich práci.

   Po návratu do tábora jsem vyhlásil atletický závod ve vrhu koulí. Výsledky byly vcelku vyrovnané až na Dona, ten nás porazil o dvě třídy. K večeru jsme začali uklízet les. Zbourat přístřešky, uklidit pařezy z pokácených stromů a odnosit větve. Více jsme toho nestihly. Jde se spát.

 

Den 14

Náš poslední pracovní den. Přepadla nás nostalgie z blížícího se konce. Nesmíme na to myslet. Odbyly jsme si nástup a celé dopoledne věnovali úklidu okolí tábora. Nařezat nepotřebné větve, douklízet les a zlikvidovat přístřešek pro práci se dřevem. Nesmí tu po nás zůstat žádný nepořádek.

   Při obědě jsme byly nějak potichu a polední klid byl v tom samém duchu. Tak to trochu rozproudíme. Čeká nás poslední etapa naší hry. Budeme vyrábět zmenšené modely voru. Družiny 591.jpgdostaly provaz a návod na samotnou výrobu plavidla. Použily jsme k tomu zbytky dřeva, které jsme měli. Sestavit a řádně uvázat. Vztyčit stěžen, napnout plachtu a vyrobit kormidlo, aby se vor dal ovládat. Když bylo hotovo, pustili jsme vory na vodu a s nimi odplul človíček vstříc novým dobrodružstvím a zážitkům. A tak skončil náš příběh, příběh o vzájemné spolupráci a toleranci. Nad táborem se nesl vítězný pokřik všech skautů, kluků, kteří si dokázali poradit se všemi nástrahami, a kteří pochopili, že záleží pouze na nich, jestli úkol zvládnou, či nikoliv…

   Dnes bude dlouhá noc. Oddílový nástup byl dříve něž jsme byly zvyklý. Vyhodnotili jsme průběh tábora a vyhlásily vítěznou družinu. Každý obdržel pamětní list, aby jim po letech připomínal, co společně zažili a co dokázali svou prací a svým úsilím. Nemusel jsem jim říkat, že mi nešlo o to, jak která družina dopadne v etapové hře, oni sami pochopili, že cílem tábora bylo stmelení kolektivu, vzájemná spolupráce mezi nimi, a že jenom na nich záleželo, kolik volného času budou mít a jenom na nich záleželo, jak celý tábor bude probíhat. Společně jsme dosáhli stanoveného cíle a společné zážitky nám zůstanou hluboko v srdcích…

   Tak jdeme na střediskový nástup. Kája se s námi oficiálně rozloučil a mi všem popřáli klidný průběh tábora. Na závěr jsme se přemístili k táborovému kruhu a společně si zazpívaly u kytary a plápolajícího ohně. Naposled jsme slyšely zvuk trumpety, který celému světu říkal, že je čas spát, ale mi ještě nepůjdeme. Don s Helpíkem připravily slibový oheň, protože Sixtík je další ze skautů, který se dnes vydá na novou cestu svého skautského života.

   Teď se budeme veselit. Kapy přivezl skoro pět kilo naloženého masa a plno pití. Grilujeme a jíme. Povídáme si a hodnotíme tábor. Všichni společně, jako rovný s rovným, kamarád s kamarádem…

 

Den 15

Sobota 16.7. 2011. Vstali jsme brzy a začali bourat tábor. 612.jpgStany, bránu, sušák na prádlo. Zůstal po nás pouze stožár na vlajku. A potom začali přijíždět rodiče. S každým jsem se rozloučil a poděkoval za účast. Příště už to bude jenom lepší a lepší. Nakonec jsem tábořiště opustil i já a tím končí náš první společný tábor na Kačerově …

 

   A co říci závěrem? Dosáhl jsem stanoveného cíle. Kluci mi poděkovali potleskem, ale nejvíce mě dojalo sdělení, že to byl jejich nejlepší tábor, který kdy zažily. Je to pro mě obrovská motivace do budoucna, mám plno chuti do další práce, bez ohledu na překážky, které musím ještě zdolat. Poperu se s tím, neboť vím, že za mnou stojí tlupa správných kluků, skautů a jenom pro ně to vše dělám, ne pro sebe, ani pro někoho jiného…    Kojot

 

                                

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mrkněte

(Mončičák, 12. 4. 2013 12:28)

Aloha. Mezi čtenáři se právě šíří nová forma přivýdělku, velice snadná na pochopení :) Vydělávám si takto už od půlky ledna a penízky přibývají :-) Milionářka přes noc se ze mě sice nestala, ale i tak mám radost ze snadno vydělaných kaček. Píše o tom na Nadhled.Web2001.cz