Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výprava do Sluneční zátoky

25. 3. 2012

 

    Junáci vzhůru, volá den J. No jasan, jedeme na výpravu do Sluneční zátoky. Je pátek 23.3. 2012 a před námi celý víkend. Postupně se scházíme v Kouřimi na autobusovém nádraží. Podání ruky a plno optimismu. Autobus nám přijel v 17:30 hod. Nanosili jsme batohy dovnitř a už jedeme směr Kolín. Kluci nevědí, kam se chystáme a tak jsou trochu zvědaví. 

img_0129.jpgV Kolíně jsme se přesunuly na vlakové nádraží, koupili jízdenku do stanice Uhlířské Janovice a chvíli čekáme na nástupišti, než nám přijel osobák. A jede se dál. Po osmé hodině večerní jsme v cílové stanici. Přivítali nás skauti z Janovic, kterým tímto děkuji za půjčení klubovny k přespání. Moc nám to pomohlo. Pegas nás doprovodil na místo a předal nám klíč. Mají to tu fajn. Připravili jsme si spaní a šli rozdělat oheň. I večeřet se musí. Kapy nezklamal a začal smažit naložené maso. My ostatní si dali polévku a nějakou tu konzervu. Vše jsme zapili čajem. Je pozdě a tak rychle na kutě, neb zítra vstáváme docela brzy.

   Jak jsem řekl, tak jsem učinil J. Budíček je v 05:45 hod. Zabalit věci, spěšně posnídat a trochu poklidit. Dali jsme batohy na záda a odkráčeli k vlakovému nádraží. Dnes jsme kupovali zpáteční jízdenku do Ledče nad Sázavou. Osobáček nás nejprve vezl do Ledečka. Cestou jsme nelenili a Kuba se pustil do přednášek.  Říkali jsme si, jak můžeme určovat světové strany pomocí hodinek, mraveniště letokruhů na pařezech…  

img_0148.jpgVystupujeme. Máme chvíli čas a tak se kluci rozdělili do dvou skupin. Úkolem bylo přinést ve stanovené době kousek maliní, ostružinu, smrkovou a modřínovou větvičku a také kopřivu. Tentokráte vynikl sám Kapy. Opřel batoh o strom, rozhlédl se a pronesl, že zde žádný modřín není. Jenže byl, stál přímo pod ním a měl o něho opřený batoh. A jedeme dál. Dorazil posázavský expres a my se přesouváme do Zruče nad Sázavou. Další diskuse byla o mapách. Ukazovali jsme si, co která značka, či barva znamená, proč bychom měli topografické značky umět, co jsou vrstevnice, co polní a lesní cesty. Však se nám to v terénu hodí. A jsme ve Zruči. Máme opět dost času a tak jdeme hrát hry, jako například letadlo v mlze. Slušně jsme se zasmáli. Poslední etapa vedla ze Zruče do Ledče nad Sázavou. Je před polednem a my vystupujeme. Prošli jsme městem a vydali se proti proudu řeky Sázavy. Je to tady nádherné. Sluníčko svítí, všude okolo lesy a řeka. Po nějaké době jsme došli k uzavřenému kamenolomu. Terén je podmáčený a tak jsme si našli vyvýšené místo, kde jsme si připravili oběd. Rozdělali jsme oheň a v ešusech ohřívali různé dobroty. Fazole, špagety a polévky. Po krátké siestě jsme vše uklidili a pokračovali v cestě, kterou jsme si zpříjemňovali různými hrami. Po několika kilometrech jsme na druhém břehu řeky viděli starý mlýn. Zde měl Jaroslav Foglar se svou pražskou „Dvojkou“ uložené stanové podsady a další táborové vybavení. Už jsme blízko cíle.

img_0182.jpgJeště kilometřík a vcházíme do vysněné Sluneční zátoky. Zde tábořil Jestřáb se svým oddílem v letech 1925 – 1945. Vzdali jsme mu tichý hold za jeho přínos skautingu, neb si to zaslouží. Kochali jsme krásou přírody a samotným místem. Je čas na odpočinek. Jde se na hry. Bylo jich nespočet a dobře jsme si zařádili. Jsme sice samá modřina a šrám, ale to k tomu patří. Musíme myslet na návrat. Vykročili jsme po žluté turistické stezce, směr Ledeč. Cesta vede do prudkého kopce, tak trochu funíme. Potkáváme značné množství trampů a s každým chvilku pohovoříme. Jaro dělá divy, všichni jsou přátelští a usměvavý. Dorazili jsme na vrchol kopce a tak si dáme pauzu. Vaříme si čaj na lihových vařičích a doplňujeme energii sladkostmi. A Kuba zavelel. Každý si vezme celtu, postaví si přístřešek a zalehne do spacáku. Na vše je 40 min. Začíná hemžení. Každý dělá co umí, ale výsledek není nejlepší. Špatná volba místa, nevhodné ukotvení, otočené celty. Následuje názorná ukázka. Během dvou minut vyrobil Kuba exkluzivní přístřešek se vším všudy. Trochu nám spadla čelist. Pokračujeme v cestě po červené trase, která nás vyvedla z lesů do Ledče. Jsme opět na nádraží. Učíme se hledat v jízdním řádu až do příjezdu vlaku. Padá na nás únava a tak soutěžíme v tom, kdo první uvidí určenou věc, či objekt.

img_0214.jpgVe Zruči využíváme časovou prodlevu k návštěvě místního hradu. Je udržovaný a dobře umístěný. A zase vlak. Povídáme si o vodě, o jejím rozdělení, o tom, kde a jak vodu získat, kterou pít, a kterou ne. V Ledečku jsme přestoupili, ale nejedeme do Janovic. V Mirošovicích vystupujeme. Venku je tma a úkol zní jasně. Napojte se na zelenou a doveďte nás do cíle. První problém nastal hned po sdělení informace. Kde ta zelená jenom je. Nakonec se přece jenom objevila a tak vyrážíme. Nejde to lehce. Každou chvilku stojíme a přemýšlíme nad mapou, kde jsme. Dokonce trochu bloudíme. Vše vyvrcholilo tím, že kluci na úseku dlouhém deset metrů ztratili značku úplně a neodbočili, kam měli. Nechali jsme je a vydali se do neznáma. No zašli jsme si asi 3 km a nakonec zjistili, že jsme asi 500 m od místa, kde jsme vystoupili z vlaku. Následovala bojová porada a dále jsme pokračovali po značené cyklostezce. Ta nás nakonec dovedla ke klubovně. Je 23 hod. Najíst, napít a rychle se uložit ke spánku. Dnes jsme ušli okolo 13 km a někteří z nás jsou na pokraji fyzických sil. Tak si odpočineme a zítra vstaneme až v sedm.

   Ale znáte mě, on se totiž mění zimní čas na letní a tak vstáváme opět v šest hodin, nového času J. To jsou výrazy. Každý se motá a rozlepuje oči. Tak pohněte. Zabalit, nasnídat a řádně uklidit. Tímto končí náš pobyt v zapůjčené klubovně. Se ztuhlým tělem a bolavými chodidly vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Tady je mapa a tady neoznačený, zatopený lom. Doveďte mě k němu. Hned na začátku jsme si zašli asi dva kilometry, než jsme našli zelenou značku, která vede asi sto metrů od klubovny. Další metry jsme nabrali přímo u lomu, neb jsme okolo něho pouze prošli. Nakonec jsme však do místa určení dorazili. img_0225.jpgUžili jsme si tuto přírodní zvláštnost, uvařili čajík a pustili se do druhého úkolu. Určete azimut k vyhlídkové rozhledně „Březinka“. A jdeme. No, tak jednoduché to nebylo. Kluci dali dohromady čtyři různé azimuty a absolutně netušili kudy se vydat. Samozřejmě jsme ušli o mnoho kilometrů více, než bylo nutné. Prodírali jsme se nízkým, smrkovým lesem, zjistili, že cesta, po které jdeme, najednou končí, a když už jsme narazili na žlutou značku, odbočili na druhou stranu. Je to ale zábava. Z posledních sil se nám podařilo dojít do vesnice, odkud jsou k cíli pouhé 2 km. Bohužel nás zastavil čas. Rozložili jsme tábor a uvařili si oběd. Každý zjistil, kolik vody mu zbývá (někomu žádná) a kolik jídla táhneme zbytečně. I tak jsme se vydatně posilnili, uklidili po sobě a vyrazili na poslední cestu po žluté, na nádraží do Janovic. Tady jsme celou výpravu zhodnotili. Už víme, co neseme na zádech zbytečně, jak hospodařit s vodou a jídlem, ale hlavně víme, který batoh je špatný a které oblečení není vhodné (včetně bot) na takové akce. Vlak je tady. Nasedáme a odjíždíme do Kolína, kde na nás čeká auto, které nás vysazuje v Kouřimi na náměstí. Loučíme se, a i když jsme velice vyčerpaní a unavení (a to doslova), těšíme se na další akci, Kojot.

        

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář