Jdi na obsah Jdi na menu
 


Uzlování 1

1. 1. 2011

 

Ambulanční spojka

Používá se na svazování dvou lan přibližně stejného průměru. Nikdy nemůže být spolehlivý, pokud se konce nezajistí například pojistkou. Na svazování lan pro potřeby horolezectví je nevhodný až nebezpečný. Uzel po laně klouže, zvlášť při uvázání na hladkých syntetických materiálech (rybářské vlasce, ...) nebo při rozdílných průměrech či materiálech obou svazovaných lan.

Tento uzel, použitý na svázání dvou lan, si vyžádal víc lidských životů než tucet libovolných jiných uzlů dohromady. Z bezpečnostního hlediska je vhodný snad jen na balení věcí, balíků a podobně.

Abych byl trochu objektivní, tak výše uvedený odstavec platí pro běžně používané provazy a lana. Abmulanční uzel je totiž poměrně rozumná spojka pro ocelová lana. To je způsobeno tím, že ocelové lano má dost odlišné vlastnosti od běžných lan (třeba jen obtížně rotuje podle podélné osy, je méně ohebné). Pozor, v uzlu může dojít k nevratnému "zlomení" lana.

Uzel je plochý a netlačí, proto se používá také v lékařství (obvazy, šátky). Kromě zdravotnictví jej používá trochu méně než polovina obyvatel civilizovaného světa na zavazování bot (doplněný o oboustranný zámek). Druhá část lidstva používá křížovou spojku s oboustranným zámkem. Uzel je používán pod různými jmény i v rozličných dekorativních technikách, například drhání.

Pokud byl uzel silně zatažen a navíc když silný provaz navlhne, uzel se velmi špatně rozvazuje, v námořnické praxi je do tohoto uzlu vkládána dřevěná vložka nebo klín, po jehož vyjmutí je rozvázání snazší. Rozvázání uzlu uvázaného na suchých lanech ze syntetického materiálu bývá snadné.

Vázání

Toto je postup, který zřejmě používá většina lidí. Spočívá v uvázání dvou polovičních uzlů nad sebou. Je jen třeba dbát na to, aby druhý půl uzel byl zahájen správným překřížením volných konců.

Uvážeme poloviční uzel.

amb1.jpg

Volný konec vycházející nad pevným koncem překřížíme přes konec vycházející pod druhým pevným koncem.

amb2.jpg

Uděláme druhý půl uzel a dotáhneme.

amb3.jpg

 

Dračí smyčka

Dračí smyčka je jeden ze základních uzlů, který by měl umět každý, kdo přichází do styku s nějakým lanem.

Základní dračí smyčka bývala jedna z nejdůležitějších smyček vůbec. F. A. Elstner má ve své knize [U1] kapitolu Nenahraditelná dračí smyčka. Opravdu bývala nenahraditelnou v horolezectví, záchranářství a podobných oborech a její uživatelé na ni nedali dopustit.

Bývala, protože zkoušky již na začátku sedmdesátých let prokázaly nepříjemné vlastnosti: při obvodovém zatížení se uvolňuje, na tuhém nebo kluzkém laně se snadno uvolní, utažení je třeba věnovat větší pozornost, je poměrně vysoká pravděpodobnost jejího špatného uvázání, snadno se rozvazuje tzv. vytřesením (střídavé napínání a povolování lana), snižuje pevnost lana na 52% (některé prameny uvádí dokonce jen 45%). Od důkazů samo rozvázání dračí smyčky uplynulo již skoro 40 let, ale ještě dnes se lze setkat s původním tvrzením o kvalitě uzlu. Návyky se holt mění pomalu.

Dnes ji proto v těchto oborech nahradily uzly jiné (pro navazování se na lano se například používá osmičkové poutko, pro které v těchto oborech používají zkrácený název osmička, jenž však v uzlování jako takovém je vyhrazen jinému uzlu). Dnes jako navazovací uzel lze použít asi jen v nouzové situaci pro tzv. kšandičky. Jinak je již považován za nevhodný a v některých pramenech i za nebezpečný uzel, zvláště při atypickém namáhání (samovolné rozvázání již při zátěži cca 180 kg), kdy smyčka je silou roztahována místo zavěšení zátěže na pevný konec do smyčky.

No, ale tady se zabýváme převážně vázáním, tak do toho. Z více možných způsobů vybírám dva. Začneme odborně a pak přikročíme k témuž, ale s pohádkou o princezně, kterou chtěl uchvátit had. Pohádku si lépe pamatují děti.

Odborně a bez pohádky

Otočte si za zády provaz okolo těla, pevnou část lana v levé ruce, volný konec v pravé. Na pevné části vytvořte spodní závit (pevná část vede pod závitem) a zespodu do něj vstrčte volný konec. Otočte volný konec kolem pevné části a shora jej vraťte zpět do závitu.

dra1.jpg

Pak zatáhněte za volný konec a za pevnou část.

dra2.jpg

Pohádka

Spodním závitem na pevném honci vytvoříme jezírko. Pevná část představuje lepou princeznu stojící u jezera. Volný konec vedeme okolo sebe a vsuneme jej zespodu do jezera.

dra3.gif

Vylézá z něj drak. Drak obejde princeznu a vrátí se zpět do jezera. V tu chvíli přijíždí princ (ruka vazače), chytí princeznu a jme se o ni přetahovat se saní. Tak se uzel utáhne a je to.

dra4.jpg

Dřevařská smyčka

Již jméno smyčky napovídá, že se často se používá při těžbě dřeva a jeho dopravě, respektive stahování z lesa. Je to nejjednodušší způsob, jak připevnit lano ke kmenu, větvi, trámu potrubí či jiným podobným břemenům.

Čím víc je zatěžován pevný konec, tím více je volný konec tlačen k břemenu, okolo kterého je lano ovázáno. Naopak jeho nebezpečí spočívá v tom, že nesnáší proměnlivé zatěžování, kdy hrozí značné nebezpečí uvolnění nebo sklouznutí uzlu. Rovněž se nesmí měnit směr tahu. Z bezpečnostních důvodů se nehodí na spouštění břemen, k tomu je vhodnější tesařská smyčka. Jinou možností je uvázat lodní smyčku volným koncem okolo pevného konce těsně u jeho výstupu ze smyčky.

 dre1.jpg

Dřevařská smyčka se zámkem

Pro snadnější rozvázání, respektive uvolnění z předmětu, se vkládá do dřevařské smyčky zámek. Protože zámek zároveň zdvojuje část lana přitlačovanou k břemeni, trochu vazbu zpevňuje. Pokud však je volný konec příliš krátký, snadno se uvolní po povolení tahu.

 

dre2.jpg

 

Josefínský uzel

Jedná se o prastarý uzel opředený legendami Vikingů, magií Indů a Číňanů. Lze jej nalézt v ornamentech karolínské doby a byl používaný jako heraldická figura. Byl rovněž používán jako knoflíkový uzel a čínští mandaríni jej používali k označení hodnosti. Ozdobný charakter uzlu využívá i drhání.

Jako smyčka (dělostřelecký uzel) sloužil k nahození na vlečný hák děla při jeho přetahování na jiné místo.

Varianta s úhlopříčně vycházejícími volnými konci slouží jako základ pro turbanové poutko.

Vázání zahájíme spodním závitem. Pokračování pak záleží na tom, zda výsledkem mají být diagonálně vystupující volné konce (spojka, základ pro turbanové poutko, ...) nebo konce na jedné straně uzlu (při drhání nebo pokud má být použita vytvořená smyčka).

 

Konce na stejné straně uzlu :

jos1.jpgDruhý volný konec položíme paralelně s prvním, ale na druhé straně závitu (položen na závit, pokud první volný konec vychází pod ním).

 

 

 

Konec diagonálně :

jos1a.jpgDruhý volný konec položíme paralelně s pevným koncem, ale na druhé straně závitu (položen na závit, pokud pevný konec vychází pod ním).

 

 

 

jos2.jpgPak pokračujeme postupným křížením střídavě nad a pod již vedeným pramenem až vytvoříme druhý závit vpletený do prvního.

 

 

 

jos3.jpgHotovo. Dotáhneme a urovnáme.

 

 

 

 

 

 

Jako spojka je tento uzel používaný i pro velmi silná lana. Existují dvě možnosti, jak naložit s volnými konci. Buď je můžeme nechat a pak se uzel po zatažení hodně "zmuchlá" do takové bambule, která se velmi špatně rozvazuje, nebo můžeme konce přivázat tenčím provazem k sousedícím pevným koncům. Přivázané konce zabrání silnému zatažení uzlu, který se pak lépe rozvazuje.

 

Křížová spojka

Jedná se o hojně používaný uzel. Vzhledem k jeho vlastnostem je používán převážně laickou veřejností. V podstatě by neměl být používán na svazování lan, je nespolehlivý, vhodný tak k ovazování balíků. Jeho použití lze doporučit ještě pro zavázání tkaniček od bot, pokud jej doplníte alespoň o jednostranný zámek, aby jej bylo možné snadno rozvázat. Uzel je používán pod různými jmény i v rozličných dekorativních technikách, například drhání (spirálový uzel).

Vzhledem se podobá ambulančnímu uzlu, ale volné konce jsou jeden zespodu a druhý z vrchu uzlu. Zachovává všechny záporné vlastnosti ambulančního uzlu, jen je ještě zvýrazňuje. Uzel velmi snadno po provazech klouže i při malém zatížení, zvláště při různém průměru nebo materiálu lan. Abych jej jen nehanil, dle [U3] je v námořnictví používán k připevňování lan nahozením na přístavní pilotu nebo pachole. Uváže se smyčka s tímto uzlem, ta se z paluby nahodí na pachole a po trhnutí za pevný konec se pak uzel přesmykne na spolehlivý loďkový úvaz, aniž by bylo potřeba opustit palubu lodi.

Začátek je opět shodný s ambulančním uzlem. Ovšem druhý půl uzel začíná opačným překřížením, tedy volný konec, který vede nad pevnou částí, musí vést pod druhým volným koncem.

kr-1.jpg

A toto je výsledek.

kr-2.jpg

 

Liščí smyčka

Liščí smyčka je hodně známý a hojně používaný uzel. Používá se všude tam, kde je potřeba připevnit lano k nějakému nejlépe válcovému předmětu. Je základem pro prusíkovací uzly. Rovněž je hojně používán v dekoračních vázacích technikách, kde má různá jména. Často jej používají manipulátoři a kouzelníci, lékaři, ... Výčet profesí by byl dlouhý a jistě ne kompletní.

Možností vázání je celá řada, uvedu 2 základní, nejběžnější:

 1. Vytvoříme 2 závity, sklopíme je přes sebe a navlékneme na kůl.

lis1.jpg

2. Okolo předmětu uvážeme závit volným koncem a ohyb okolo konce pevného. Pak uděláme další ovin okolo předmětu a volný konec zasuneme do ohybu podél pevného konce.

lis2.jpg

 

Liščí tlapky

Uzel vychází z liščí smyčky. Od liščí smyčky naruby se liší ještě dalším (nebo více) přetočením obou závitů. Čím je jich více, tím méně se smyčka zatahuje, tím je menší pravděpodobnost, že při zatížení jen jednoho konce druhý vyklouzne.

list1.jpg

 

Osmička

Uzel se uvazuje na koncích lan, aby nevyklouzla z otvorů, kladky, při slaňování ze slaňovací osmy a podobně. Používá se také jako dekorativní a je základem pro řadu dalších velmi důležitých uzlů používaných pro různé účely. Dobře slouží i při připevňování strun na kolíky houslí, kytar, mandolín a dalších strunných nástrojů. Na rozdíl od očka neničí tolik lano při silném zatížení a v porovnání s ním se lépe rozvazuje.

Je jedním z mála uzlů, které se vyskytují v heraldice. Jméno uzel Bdělého vzniklo právě proto, že jej měl ve znaku Hareward Bdělý od roku 1071.

Dejte však pozor na to, o kterém uzlu budete mluvit, protože jménem osmička je mezi horolezci, jeskyňáři a záchranáři nazýván uzel, který vazači uzlů jmenují osmičkové poutko. Možná proto, že je základem pro tzv. píchaný způsob vázání poutka nebo prostě proto, že celé jméno osmičkové poutko je příliš dlouhý název pro tak často (prakticky vždy a pořád) používaný uzel.

Začneme vytvořením závitu, pak volný konec převedeme přes pevný a zdola zasuneme do smyčky.

osm1.jpg

Utáhneme, a je hotovo.

osm2.jpg

 

 

Osmičkové poutko

Od chvíle, kdy byla testy prokázaná nespolehlivost  dračí smyčky v lezecké praxi, je osmičkové poutko nejčastěji používaným uzlem v horolezectví, jeskyňářství, při výškových pracích a příbuzných oborech. Snadno se váže na lanech celkem libovolného průměru i materiálu a vždy je to spolehlivý uzel. (Poslední studie ukazují, že má trochu tendenci se při střídavém zatížení po laně pohybovat a slabou tendenci k povolování při namáhání v ohybu místo v tahu. I toto je důvod, proč se v oborech, kde na uzlu závisí život, doporučuje udělat na volném konci pojistku.) Drobnou nevýhodou je, že po prudkém zatažení se obtížně rozvazuje. Pevnost lana v uzlu se snižuje asi na 55 - 60 % původní pevnosti. Jako u každého uzlu, na kterém závisejí životy, je třeba dbát na správné uvázání a urovnání pramenů v uzlu. U nepečlivě uvázaného uzlu se uvnitř uzlu prameny kříží a výrazně snižují pevnost v uzlu.

 

V praxi se používají dva způsoby vázání: na konci ohybu uvážeme osmičku.

osmpo1.jpg

     osmpo2.jpg

 

 

 

 

 

 

Druhou využívanou metodou je tzv. "píchání" - na jednoduchém laně uvážeme osmičku a pak volný konec prostrčíme kruhem a vedeme do uzlu v protisměru volného konce.

 

 osmpo3.jpg

   

Jen tak pro zajímavost, horolezci rozeznávají horní (pravou) a dolní (levou) osmičku. Obě varianty se váží stejným způsobem, jen u pravé osmičky vchází zatěžovaný pevný konec do uzlu dále od osy uzlu a u smyčky vede blíž k jejímu konci. Pravá osmička snižuje pevnost lana asi o 40 - 45 %, levá o dalších 10 %.

osmpo4.jpg

 

Pravá (horní) osmička. 

 

 

 

 

Lodní smyčka

Jedná se o velmi užitečnou smyčku s všestranným použitím. Je základem pro vázání mnoha jiných uzlů (třeba pro turbany). Horolezci ji používají na sebe zajištění do karabin, protože se snadno váže, spolehlivě drží i při zatížení jen jednoho konce, po zatažení ji lze snadno rozvázat a lehce zkrátit. Spolehlivě drží lano na válcových předmětech ať mají hladký nebo drsný povrch - hladká ocelová tyč, borová větev s hrubou kůrou, lano... Námořníci ji znají také pod jménem příčkový uzel, protože se odedávna používal k připevňování nasmolených kousků lan jako příček provazového žebříku pro výstup na stěžně. A já ji používám třeba při vázání prádelní šňůry :-), protože se snadno napíná a drží, ať na šňůru pověsím jakékoli množství prádla.

Nehodí se pro vázání na hranaté předměty nebo předměty, k jejichž povrchu nemůže přilnout po celém obvodu - hranoly, bedny, pytle, svazky železa a podobně. Při postranním tahu provazu se valí a točí po předmětu.

Lodní smyčkou prochází lano jen v závitech, nikde se neláme v ostrých záhybech, nezhoršuje se v něm pevnost lana, netrhají se v něm vlákna jako například u dřevařské smyčky.

Při jeho používání je třeba mít na mysli, že je spolehlivý, jen pokud je zatížení trvalé. Jakmile napětí pomine, uzel se povolí.

Uzel se skládá ze dvou stejných závitů nasunutých přes sebe tak, aby část lana mezi závity byla po přesunutí mezi oběma konci. Uzel lze vázat několika způsoby.

 

lod1.jpg

Pokud je jeden z konců předmětu, ke kterému má být lano přivázáno, volný, uváže se smyčka mimo předmět a hotová smyčka se na něj pak navlékne.

                                         

                                                              

 

  lod2.jpg

 

 

 

 

Jinou možností vytvoření smyčky mimo předmět je před uchopením lana zkřížit ruce (řekněme levou nad pravou) dlaněmi dolů. Pak uchopit oběma rukama lano (konce visí dolů) a aniž byste ruce v zápěstí jakkoli natáčeli, opsat tou horní rukou 3/4 kruh (270 stupňů). Střed otáčení tvoří spodní ruka s lanem. Vzniknou dvě smyčky, které pouze přiložíte k sobě. Další možností je smyčku nahazovat. To už vyžaduje trochu praxe. Naopak výhodou je, že nemusíte být bezprostředně u předmětu, na který má být lodní smyčka navlečena. Toho se využívá například při nahazování na přístavní pachole. Tento způsob využívají také honáci pokud lasem povalí dobytče a chtějí mu svázat nohy. Aby nebyli pokopání, jednoduše na nohy nahodí lodní smyčku. Při nahazování musíte ruku s dlouhým pevným koncem vést tak, aby vytvořila smyčku, která poběží po laně až na druhý konec, a tam se navlékne na cílový předmět. Stejný postup použijete i pro druhou, případně i další smyčky. Popisuje se to špatně, ani nakreslit to moc neumím. Ale mnozí znají z mládí hru zvanou kanada, kdy každý ze soupeřů drží jeden konec lana a vzájemně proti sobě posílají smyčky tak, aby soupeře udeřily. Tak to je přesně ten pohyb. Jako perličku ještě přidám popis vázání jednou rukou. Pochopitelně se nehodí pro lana velkých průměrů; řekněme, že je vhodný pro takové průměry a materiály, kdy je lano (v tomto případě spíš šňůra) snadno ohebné. Popis opět vypadá složitě, ale jsou to v podstatě dva plynulé pohyby, které když nacvičíte, jdou snadné.

Jako perličku ještě přidám popis vázání jednou rukou. Pochopitelně se nehodí pro lana velkých průměrů; řekněme, že je vhodný pro takové průměry a materiály, kdy je lano (v tomto případě spíš šňůra) snadno ohebné. Popis opět vypadá složitě, ale jsou to v podstatě dva plynulé pohyby, které když nacvičíte, jdou snadné.

 

Podeberte lano ležící na zemi dvěma prsty pravé ruky (můžete i více, ale hůř se pak vytváří první závit).

lodr1.jpg

Ruku vytočte po směru hodinových ručiček prsty nad provazem a zároveň ruku otočte dlaní dolů.

lodr2.jpg

Točte rukou dál po směru hodinových ručiček, přitom oba prsty držte vodorovně, aby z nich závit neskouzl. Pohyb dokončete, až prsty směřují dopředu před Vás.

lodr3.jpg

Palcem podeberte zepředu a zespoda (horní plochou palce, nehtem) část lana, ke které směřují prsty.

lodr4.jpg

Ruku v zápěstí otočte tak, aby palec směřoval nahoru.

lodr5.jpg

Ohněte palec a podél dlaně jej zasuňte do závitu, který je navlečen na dvou prstech.

lodr6.jpg

Vyvlékněte oba prsty ze závitu.

lodr7.jpg

Na palci vám zůstane lodní smyčka.

lodr8.jpg

Pokud není přístup k žádnému konci, například má být lano přivázáno do kruhu, musíme jí ovázat.

Volným koncem ovineme jednou předmět tak, aby na konci překřížil pevný konec.

lodv1.jpg

Pokračujeme v ovíjení ještě jedním ovinem. Pak podstrčíme volný konec podle pevného konce a proti němu pod ohyb.

lodv2.jpg

Poutko

Jedná se o očko uvázané na ohybu, buď u oka ohybu, nebo na koncích dvou paralelních (v tom případě se jedná o očkovou spojku). Jedná se o nejjednodušší smyčku, jakou lze uvázat. Je pevná a bezpečná, ale ostrými ohyby značně snižuje nosnost lana. Po silném zatažení se obtížně rozvazuje.

Pod jménem vůdcovský uzel je používán v horolezectví pro navázání na lano, na kterém je přivázáno několik jdoucích lezců.ockov1.jpg

 

Rybářská spojka

Již podle jména lze snadno odhadnout, že uzel je velmi rozšířen mezi rybáři. Je velmi vhodný ke spojování slabých a kluzkých šňůr a vlasců. Musejí však mít přibližně stejný průměr. Pro syntetické vlasce je vhodnější hadí uzel.

Vázání rybářské spojky je poměrně snadné, jedná se o dvě očka uvázaná volnými konci okolo pevných konců druhého lana a zatažená těsně k sobě. Při silném zatažení uzel prakticky nejde rozvázat a je lepší jej odříznout.

Velmi často však bývá uvázán chybně. Chyby jsou v podstatě dvojí. Nejběžnější chybou jsou obě očka uvázaná tak, že do sebe nezapadají. To způsobuje nejen vadu na kráse, ale i horší pevnost uzlu.

Druhou, fatální chybou, je uvázání oček na nesprávných koncích (při zatažení za pevné konce sjedou z volných konců). Volný konec lana je jen volně zasunut do očka z druhého lana a jeho vytažení brání jen zatažení onoho druhého očka. Tato chyba není příliš obvyklá, ale vyskytne se. Způsobila již nejeden smrtelný pád horolezce. Protože je velmi obtížně opticky zjistitelná na dvou stejných lanech, je vhodnější z bezpečnostních důvodů používat lana různých barev.

 

Jedno lano položíme volným koncem proti druhému volnému konci. Potom okolo pevného uvážeme druhým volným koncem očko. Pamatujte si, jestli volný konec napřed překřížíte nad nebo pod (v tomto případě) pevný konec.

ryb1.jpg

 

Druhým volným koncem uvažte okolo druhého pevného konce další očko. Musíte jej zahájit stejným překřížením jako první očko, tedy opět horem nebo spodem, jinak do sebe očka správně nezapadnou.

 

 ryb3.jpgHotová spojka …

 

 

 

 

 

 

 

… z druhé strany …

 ryb4.jpg

 

 

ryb2.jpg