Výprava Žďárské vrchy 14.-17.11. 2014
Autobusové nádraží Kouřim, pátek 14. listopadu 2014, 16:00 hod. Čas odjezdu na naši další výpravu. Tentokrát nás čekají Žďárské vrchy. Podáváme si ruce a plni humoru nastupujeme do autobusu, který nás veze do Kolína. Tady se k nám připojil Honza. Na vlakovém nádraží kupujeme jízdenku do Hlinska a nastupujeme do vlaku, který nás veze do Pardubic. Přeskakujeme na osobák a se zpožděním pokračujeme do cíle naší cesty. Vítá nás město Hlinsko. Využili jsme nabídky místních skautů a zajistili si ubytování. Chvilku nám trvá, než najdeme tu správnou cestu, ale během dvaceti minut jsme na místě. Udělali jsme dobře. Správce objektu nám předává klíče od spodního patra zrenovovaného domu, kde sídlí Hlinecké středisko. Předsíň s koupelnou a teplou vodou, palandy, plně vybavená kuchyň a funkční elektrické topení. Komfort, který jsme ani nečekali. Vybalujeme spacáky, zabydlujeme se a jde se vařit. Motýl se postavil k plotně. Kluci krájí cibuli a buřtíky. Máme míchaná vajíčka s chlebem. Klobouk dolů, to se jim povedlo. Uvařili jsme si čaj a sesedli se ke stolu. Helpík vybalil kytaru a začal hrát.
Kluci jsou odpočatí. To je dobře. V jedenáct hodin jsem zavelel k odchodu. Vašim cílem je obec Hamry. Najdete hřbitov a tam necháte zprávu. Tygra určuji náčelníkem akce a ukazuji mu mapu. Najdi si a naplánuj cestu. Máš pět minut. A už vyrážejí. Úkol splněn, návrat ve tři hodiny ráno. Tak rychle do spacáků.
Je sedm hodin ráno. Vstávat skautíci. Vaříme čaj a vydatně snídáme. Dnes nás čeká celkem dlouhá trasa. Balíme nutné vybavení do jednoho batohu, teple se oblékáme a už jsme na cestě. Začínáme na zelené turistické značce. Vede nás krásným údolím, kde protéká řeka Chrudimka. V Hamrech kontroluji noční akci a už se jde dál. Vysočina je úžasné místo s nádhernou krajinou. Přecházíme na modrou turistickou stezku. Všude jsou mírné kopce a čisté lesy, kde smrky mají větve až u země. Sice fouká studený vítr, ale to nám nevadí. Procházíme obcí Vortová a na chvilku si sedáme k odpočinku. Snědli jsme sušenku a už jsme zase v pohybu. Jdeme stále po modré, která nás dovedla do obce Herálec. Tady si kupujeme něco na zub a pokračujeme dál na kótu 836,3 s názvem Devět skal. Toto je místo, kde jsem začínal vandrovat. Husté lesy, plné velkých kamenů, porostlých mechem. Posledních tři sta metrů se drápeme do prudkého kopce. V korunách stromů fičí vítr a na obloze je hustá mlha. Jsme na místě. Vysoké skály, čnící k obloze. Ale to až za chvíli. Nejdříve se bude vařit. Máme za sebou 18 kilometrů. Kapy s Helpíkem rozdělali oheň. Honza zajišťuje závěs na kotlík. Miky krájí buřtíky, Gepík s Motýlem nosí dřevo, Tygr se plácá všude možně a já loupu brambory a cibulku. V kotlíku se začínají vařit brambory. Přidáváme gulášové polévky a v ešusu restujeme cibulku, do které přidáváme nakrájené maso. Brambůrky změkly a polévka je uvařená. Vše smícháme do hromady a jde se dlabat. Vynikající. Všechno jsme snědli a řádně jsme po sobě uklidili. Je čas vystoupat mezi skály a podívat se na tu nádheru. Viditelnost je tak pět metrů. I tak jsme se doplazili k vrcholu té nejvyšší skály a nechali se bičovat studeným větrem. Tak to by stačilo. Pokračujeme dva kilometry po žluté značce a uhýbáme na červenou, směr Žákova Hora. Jedná se o kótu 809,8, která je významná tím, že se jedná o důležitý trigonometrický bod. Jo a taky jsem zde prožil svůj první vandr. Máme za sebou dalších pět kilometrů. Venku se začíná stmívat a my zahajujeme návrat. Čeká nás tak dvacet kilometrů. Po zelené značce se vracíme do obce Herálec, odkud pokračujeme po silnici do obce Kameničky. Asfalt máme za sebou. Hledáme zelenou značku a za svitu baterek, bičování studeným větrem pokračujeme dál. Cesta se proplétá z části lesem a z části polem. A už jsme v Hamrech, kousek od Hlinska. Přece nepůjdeme stejnou cestou. Ze zelené přeskakujeme na modrou. Dobrá volba. Vidíme obrovský kopec. Klademe nohu přes nohu a už moc nemluvíme. Jsme na vrcholu. Ale to nejhorší nás čeká. Cesta do Hlinska vede po zpevněné cestě a prudce z kopce. Au, au, au. To je jediné co slyšíme. Jsme doma. Zahazujeme boty a první co děláme je, že si umýváme nohy. To je hrozný puch. Převlékáme se do čistého a Kapy nám připravil uvařená jablka se skořicí. Bylo to vynikající. Za odměnu klukům oznamuji, že zítra bude budíček v devět hodin. Během chvíle, je všude ticho. I já usnul, jako miminko.
Neděle ráno, něco po deváté hodině. Tak pánové, dejte nohy na zem a vstávat. Rozjezd je hodně pomalý. Vaříme čaj, do kterého sypeme hodně cukru. Dojídáme buchtu a někteří z nás odkrajují bůček se sádlem. Pomalu se oblékáme. Honza jde koupit pečivo, Tygr myje nádobí a ostatní balí věci na cestu. Já připravil proviant na dnešní oběd. Tak jo, je čas se rozhýbat. Hledáme zelenou, ale jdeme na druhou stranu směr obec Studnice. První část cesty nás vede přes pole. Opět fouká studený vítr a lehce mrholí. Povídáme si a zahřívá nás smích. Na konci vesnice odbočujeme vlevo a skrze louky se dostáváme k pohádkovému smrkovému lesu. Připadám si jako v pohádce. Co to vidí oči mé, vodní nádrž Hamry. To je nádhera. Nedotčená příroda, ticho a vzduch, co rve plíce. Kopírujeme břehy až do místa, kde je hlavní přítok, tohoto vodního zdroje. Scházíme z cesty a přes bažiny a mokřady se dostáváme k ústí potůčku, který kopírujeme. Vše jde dobře až do doby, kdy opouštíme les a vidíme v dáli vesnici. Zase obec Vortová. To není možné. Prohlédli jsme si rybník Utopenec a zamysleli se co dál. Na cestu K. H. Borovského nepůjdeme. Je to daleko. Nezbývá nám, než se opět vrátit po modré, přes obec Hamry. Taky se musíme napapat. Našel jsem super místo i s potůčkem. Motýl s Helpíkem připravují ohniště a závěs na kotlík. Miky s Gepíkem nosí dřevo, Honza s Tygrem krájí maso a cibuli. Voda se vaří a tak sypeme těstoviny. V ešusu se dělá cibulka a nakrájený bůček. Já míchám vajíčka a vše kořením. Když jsou těstoviny hotové, přidáváme maso a na konec vajíčka, která řádně mícháme. Zase dobrota a za málo peněz. Myjeme nádobí a balíme věci. No je to změna. Jdeme za světla a vidíme, co jsme neviděli. Se setměním jsme zpět v teplíčku.
Opět umýváme nohy a vaříme večeři. Čočková polévka, zelná polévka, ptáčci, bůček s okurkou a chlebem. A k tomu čajík s cukříkem. Kapy bere kytaru a začíná hrát. Já se přidávám a nakonec zpíváme i opery. Vše klape až do doby, než vidím Motýla dlabat fazole v posteli. Nástup! Porušili jste pravidla, odcházíte na židovský hřbitov a vlakové nádraží. Na těchto místech zanecháte zprávu. Bohužel, nemůžeme najít Helpíka, což mě dost naprdlo. Kluci si udělali večerní procházku, ale zpět byli docela brzy. Jde se spát.
Je pondělí ráno. Vstáváme před sedmou hodinou a pouštíme se do úklidu. Jde to dobře. Tygr vytírá i zametá, Helpík myje nádobí, ostatní balí. Na mě zbyly záchody. Vše je hotovo. Předáváme prostory a jde se na vlak. Opouštíme Vysočinu. Kopce mizí a začíná rovina. To je signál, že jsme doma. V Kolíně nás opouští Kapy, Gepík a Honza. My pokračujeme autobusem směr Kouřim. Díky za účast přátelé, Kojot.